Spalovač trenek

Jsem hrdý na našeho prezidenta. Rozvinutá psychopatická porucha osobnosti je nezbytný předpoklad pro kariéru úspěšného populistického politika a o Miloši Zemanovi, lze tak směle říct, čím starší, tím lepší.

Škarohlíd by mohl namítnout něco o ostudě v očích světové veřejnosti. Ale buďme realisté, národ potomků dobrého vojáka Švejka a rekordmanů ve spotřebě piva z zemičky, na pomezí Evropy a Azie , má ve světě svoji specifickou nálepku již dávno, a prezident nedělá nic jiného, než že tuto pověst potvrzuje.

Přiznám se, že jsem pana Zemana  nevolil, ovlivněn falešnou eurokulturou jsem si představoval na Hradě něco reprezentativnějšího, ale moudrost našeho lidu demokraticky rozhodla, a tak  jsme tam, kde jsme.

A jsem rád za Miloše Zemana, prezidenta. Co dokázal za pouhopouhé tři měsíce je neuvěřitelné. Slabší povahy se možná dosud rozhodují, zda se smát, nebo brečet, ale já mám jasno. Směju se. A těším se na to,  čím mě zas pan prezident udiví. A když pan prezident odpočívá, vystačím si s Ovčáčkem. Ten pobaví vždycky.

Přesto, ale jsem trochu na pozoru. Hranice mezi zábavným komediantem a šíleným diktátorem je u psychopatů totiž velice tenká. A tak bych byl klidnější, kdybych věděl, že v týmu lékařů udržujících Miloše Zemana v chodu je také nějaký zkušený psychiatr.

No a taky mám pro jistotu sbaleno. To kdyby se náhodou začalo vážně projednávat rozšíření prezidentských pravomocí. Stejně tak jak od komedianta k diktátorovi není totiž daleko ani od  spalovače trenýrek k spalovači mrtvol.