Bůh existuje to víme všichni

Já bych spíš řekl, že neexistuje.

Já bych řekl, že to je otázka, která nemá smysl.

Něco jako: "Umí Archimédův zákon plavat?"

O to přece vůbec nejde.

Smysl má - dle mého názoru - jedině otázka: "Věříš v Boha?"

Řekl bych, že věříte v legračního boha, boha hmotně imanentního, takového atheistického boha. Bůh není součástí náhody, naopak odporuje náhodě. Máte zajímavou představu.

Mně je bližší pojetí evangelisty Jana "Bůh je láska". Snad můžeme říci, že Bůh je podstatou lásky. A protože slovo láska je u nás zprofanované, tak bych řekl, že Bůh je podstatou úcty nejen k druhému člověku, nejen ke stvořené přírodě, ale i úcty k Bohu samotnému, jako ke svému Stvořiteli. Věřící nestačí být za to dostatečně vděčný.

S tím se musíme smířit, že Boha nikdo nikdy nedokáže, nevypočítá. Nikdo nebude mít matematickou jistotu! A přesto se s Ním setkáváme právě skrze porušování náhody. Ale poznání věřícího je ve skutečnosti nesdělitelné. Bůh zjevně ctí především svobodu člověka, a to je pro člověka nejvíc nepochopitelné, co Bohu člověk vyčítá.

Bůh je entita, která stvořila tento svět, kde živočichové neustále bojují a požírají se navzájem, kde je vše pomíjivé a nevíme, zda se probudíme zítra živí, nicméně my druh homo sapiens sapiens (potomci opic) stejně věříme, že je to entita laskavá. Tomu říkám zázrak.

Jiří Grygar o své víře v Boha. Věřící přírodovědec je možná v jisté výhodě, že poznává Boha nejen subjektivně jako každý jiný člověk, ale také prostřednictvím předmětu svého bádání, jímž je vždy určitý uzoučký výsek poznávání kosmu, od hvězd po mořské hvězdice, od vůně květin po vůni kvarků, od přenosných chorob po přenos záření či genetické informace. Při své práci používá vysoce neosobní (objektivní) vědecké metody, která připadá neodborníkům až protivně studená a zpochybňující. Během XX. století však došlo v hlavních oborech přírodních věd k velmi významným objevům a posunu celkového pohledu na schopnost člověka postihnout pravé příčiny dějů a vztahů v přírodě a předešlá vědecká pýcha tím vzala patrně již definitivně za své. Mám tím na mysli zejména obecnou teorii relativity, kvantovou mechaniku a molekulární genetiku, jež ukázaly, jak naivní byly naše předešlé pokusy objasnit existenci a chod vesmíru jako jakéhosi gigantického věčného orloje, který pěkně tiká proto, že do sebe zapadají nějaká ozubená kolečka. Existence a vývoj vesmíru nám dnes připadá snad ještě tajemnější než v době, kdy naši předkové věřili na bohy blesku, vod a sopek.Troufám si proto tvrdit, že věřící přírodovědec může dnes svou víru v Boha opřít také o kvalifikovaný údiv nad podivuhodným řádem materiálního světa, jak to kdysi tak předvídavě a výstižně vyjádřil žalmista Páně: "Nebesa vypravují slávu Boha silného a dílo rukou jeho obloha zvěstuje" (Ž 19,2).

Ano, Stvořitele poznávám skrze stvoření. To je takové to neosobní poznávání. Osobní poznávání začíná poznáním vybočení z běžného, normálního života. Oboje vede k vděčnosti za to, že jsem, že žiji, že mám kamarády, že mám rodinu. A to vede k hledání příčiny mojí vděčnosti...

......Čekal jsem od Vás nějaké hlubokofilosofické vysvětlení, ale že to toho zamotáte Babiše, toho jsem se nenadál.

Viděl jsem nedávno v tv rozhovor Ondřeje Neffa, moc se mi líbil. Podívejte se kolem sebe, krajina, rostliny zvířata, všechno pečlivě uspořádané. Je to jenom Náhoda?

Určitě tu existuje "něco", (prof. Halík, který není zrovna mým oblíbencem), nazývá ty lidi "něcisté" . Je tedy za tím někdo, koho v mém případě nazýváme Bohem. V opačném případě by to musela být opravdu velká Náhoda.

Asi ano, poznávání Boha začíná s porušením nahodilosti. Ale nahodilost a její matematické vyjádření je součástí našeho každodenního života. Setkáme-li se s porušením této nahodilosti, vnímáme tento svět jinak. Ale pro druhého člověka to zůstává neprůkazné. Bůh je pravda, láska, svoboda, spravedlnost... A Bůh zjevně ctí, aby člověk v té svobodě zůstal obrazem Božím.

Ano jsou podivné náhody, jimž psycholog Jung říkal synchronicity, naznačují ovšem jen, že věci jsou někdy složitější, než chápeme rozumem - není to , myslím, důkaz o tom, že za těmi náchodami je nějaký Bůh. A pokud ano, nevíme, co je to za Boha, neznáme jeho definici.

Bůh se snad projevuje porušením nahodilosti, ale to porušení není pro druhého důkazem! Ostatně bylo by to proti svobodě člověka.

No tak vy vlastně souhlasíte s tím, že bůh tak jak ho definují náboženství neexistuje. A vy jste jim akorát vzal to slovo "bůh" a vytvořil pro něj vlastní definici a teď ji chcete podstrčit těm věřícím lidem. Já myslím, že je lepší se držet toho, že je to kouzelný dědeček na mráčku, který nás stvořil abychom jej uctívali. A neexistuje. A není potřeba měnit definici. Pro náhodu již existuje slovo náhoda. Pro lásku už existuje slovo láska.